Popis
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
písmo a řeč máme za samozřejmost. Mluvíme, píšeme, čteme, ťukáme do klávesnice, podepisujeme formuláře a občas se hádáme o jedno jediné slovo. Většinou nad tím nepřemýšlíme. A právě proto se na jazyk na chvíli podíváme zblízka. V jednom z článků zjistíme, že způsob, jakým komunikujeme, není nikdy úplně neutrální. Někdy spojuje, jindy rozděluje. Pro děti neslyšících rodičů může být samozřejmostí svět, který ostatní vnímají jako komplikovaný. V ulicích zase naše oči každý den zápasí s reklamou o trochu volného prostoru. A lokální média ukazují, že ani informace o tom, co se děje za rohem, nejsou něčím samozřejmým.
Podíváme se také na věci, které mizí pomalu a skoro potichu: na rukopis a řemeslo písmoznalectví. Naopak klávesnice, které používáme každý den, mají překvapivě dlouhou a poněkud nelogickou historii.
A když už jsme u jazyka, zjistíme, že čeština není jedna, že jedno slovo může mít na Balkáně politickou váhu a že věta „Můžeš mi podat sůl?“ ve skutečnosti není otázka na vaše schopnosti.
Příjemné čtení!
Příjemné čtení!
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.